Přeju si

9. listopadu 2015 v 20:30 |  Próza
Zabarvené listy padají ze zkroucených, zestárlých větví stromů. Svítí slunce, chladně. Nebe je čistě modré, není beránka, který by se na něm proháněl.
Zachumlávám se hlouběji do kabátu a sleduji obláčky páry, jak vychází z mých úst, na chvíli vytváří rozmanité obrazce a pak, jako mrknutím oka, mizí.
Kdybych tak byla lehká jako ony a mohla se stejně tak rozplynout. Neexistovat, ale přitom zůstat v paměti větru, smísit se s listy, snášejícími se k zemi, splynout s nimi, takže by mě už nikdo nemohl vidět.
Toť mé jediné podzimní přání, ale i to se brzy rozplyne, společně s obláčky páry.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama