Začátek

1. července 2015 v 13:54 |  Loosing myself
Tiše sedím na oranžovém gauči, sleduji kadeřnici jak stříhá vlasy nějaké ženě. Mám strach. Ne z toho, že jsem se rozhodla nechat si ostříhat vlasy, které jsem od svých šesti let měla vždy jen dlouhé. Ne z toho, že budu vypadat jinak. Bojím se, že to změní nejen můj vzhled.
Ale musím to udělat, potřebuji změnu. Snad mě to alespoň z části očistí. Snad mi to pomůže zapomenout.


***
Ze zrcadla na mě hledí pár očí, převážně hnědých, ale obsahují ještě zelenou a oranžovou barvu. Sledují pramínky vlhkých vlasů, dopadajících na má ramena. Když kadeřnice končí, navrhuje mi, že mi udělá bílý melír do patky. Souhlasím.
Konečně je hotovo. Mé vlasy jsou sice delší, než jsem si původně představovala, ale nevadí. Líbí se mi to.
Když odcházím, na tváři mám usazený úsměv. Cítím se...lehce. Jako by mi neodstřihli jen mé vlasy, ale i kus mých obav a starostí.
Hluboko v mé mysli ale stále pociťuji tíhu, nyní uzamčenou, ale podvědomě vím, že ne na dlouho. Tohle je pouze začátek mojí očisty od minulosti. Čeká mě ještě dlouhá cesta než se má duše uklidní.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama