Chci patřit hlubinám

9. června 2015 v 0:07 |  Próza
Sedím na pláži a sleduji kapky deště, jak dopadají na hladinu vody. Chtěla bych být jednou z nich. Chtěla bych splynout s něčím tak monumentálním, jako je oceán.
Jak se vlastně zrodil tento modrý zázrak, s pěnami býlími jako závoje nevěst?
Možná vzrostl z první slzy Boha, která kdy dopadla na tento svět. K té se připojily další, až vzniklo ucelené, slané jezero. Možná se Boží zármutek nevešel do jezera, a tak ho prohlobil, proplakal celé dny, až slz bylo dost na to, aby stvořili moře. A pak vznikly ryby, korály a sasanky, a Bůh žasl nad tou rozmanitostí a zapomněl na svůj smutek.
Ano, opravdu ráda bych se připojila ke korábům umlčených snů, ležících na písčitém dně v hlubinách, k bublinám, mířícím vstříc slunečním paprskům a k písku, převalujícímu se v proudu. Rozhodla jsem se. Vkročila jsem do vln, omývajících pobřeží, s myšlenkou, že se stanu tou jednou kapkou z miliónů, tvořících oceány. Snad mě najdou za měsí, snad za deset let, za tisíc, či možná zůstanu neviděna na věčnost.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama