Školní práce - reportáž

4. února 2015 v 15:14 |  Próza
Ahoj!
Já prostě nedokážu dělat něco pravidelně. I když tentokrát je pauzička v aktivnosti na blogu kratší, stále tu je. Nevadí. =D
Původně jsem chtěla přidat jednu nebo dvě kresby, ale nakonec přidám psaní - mám ještě nějakou práci a nahrávání foek mi tu trvá docela dlouho, navíc bych je musela vyfotit a tak. Mám rozkreslené dva obrázky, jeden stihnu na stopro do příště, takže ho přidám společně s jedním starším, a ten druhý mi asi bude trvat trochu déle, nýbrž jsem se zasekla u jedné docela důležité věci. O to abych nakreslila nějaký nový obrázek a přidala ho sem mě vlastně poprosila moje kamarádka, takže bude s věnováním. Její blog můžete najít zde. Je moc šikovná, a myslím, že až se to na jejím blogu rozjede, rozhodně to bude za něco stát.
Psaním, které chci dnes přidat, je reportáž - byl to úkol do školy a zadáním bylo "místo, na kterém jsem byla". Bylo pár momentů, kdy jsem se u toho zasekla a vůbec nevěděla jak dál, ale jinak, řekla bych, to šlo docela hladce. :) Tak, přeji všem moc krásný den, teď už přidávám reportáž a mizím. ;)
Arletka

Prohlídka hradu

Zřícenina hradu Okoř se nachází severozápadně od Prahy. Hrad byl založen v období gotiky, a to pravděpodobně Františkem Rokycanským, který byl oblíbencem a finančním poradcem Karla IV, je však možné, že ho založil již jeho otec Mikuláš.
První velká přestavba hradu proběhla v pozdní gotice, dokončená byla zřejmě roku 1494 a provedli ji páni z Donína. Projevila se především zlepšením obranyschopnosti hradu. V té době ho navíc ze tří stran obklopoval rybník.
Bořité z Martinic pak proměnili hrad na pohodlný renesanční zámek.
Za třicetileté války byla Okoř těžce postižena a tak ji její majitelé, jezuité ze Starého Města pražského, museli barokně upravit pro své potřeby. Poté, co Josef II roku 1773 tento řád zrušil, byl hrad ponechán sám sobě a začal rychle chátrat.
Roku 1920 se záchranou započal Klub českých turistů a nyní v rekonstrukcích pokračuje obec Okoř, která se majitelem hradu stala roku 1994.
Tolik tedy k historii.
Na Okoři jsem poprvé prováděla na podzim 2014. I když jsem tam předtím byla snad tisíckrát, v momentě, kdy jsem došla k hlavní bráně a pustila dovnitř dva osamocené lidi, kteří se přišli na hrad podívat, se mi všechno, co jsem o hradu věděla, vypařilo z hlavy. Po hlavní cestě jsme došli k hradnímu sklepení, kde je první zastávka, a já začala mluvit. Tedy spíše koktat.
"Emmm, tohle je, eh, no, hradní sklepení, ehhh..." bylo ale to jediné, co jsem dokázala říct - bylo mi trapně a můj hlas mě zradil, zvedl nohy na ramena a byl pryč. Pár minut mi trvalo, než jsem ho znovu nalezla, skrytého a plačícího v koutu mojí duše. Naštěstí pro mě, ti dva lidé byli velmi chápaví a tak když jsem jim řekla, že jsem tu poprvé, jen pokývali hlavou a vlídně se na mě usmáli.
Od hradního sklepení, ve kterém je po celý rok stálá teplota 8 °C a dříve se v něm skladovalo pivo (na místě dnešní cukrárny pod hradem stával pivovar), se pokračuje na 1. nádvoří, na kterém je dnes pódium, - na jaře a v létě tu probíhají různé dobové akce - na jeho místě bývala kovárna a poté místnost na skladování zemědělských nástrojů. Vpravo od pódia se za železnými mřížemi nacházi studna, ve které je stále voda a která je hluboká 28 metrů. Vpravo od studny je bývalý refektář, tedy jídelna, což je jediná barokní přístavba.
V západním křídle hradu, za druhým nádvořím se z pohledu příchozího vlevo nachází bývalá komora, uprostřed předsíň, ve které můžou návštěvníci hradu vidět na zemi repliku gotických dlaždic, na kterých je vyobrazen dubový list. Napravo byla obytná část pro čeleď, do které vedou těžké tmavé dveře, nahoře jídelna.
Hradní kaple je asi mé nejoblíbenější místo na hradě - velmi mě uklidňuje tamější atmosféra. Je to nejstarší část hradu, což dokládají zbytky oken v jejích stěnách. Na hradní kapli byla Františkem Rokycanským přistavěna pětipatrová věž a tak stěny kaple musely být rozšířeny, protože by neunesly tíhu věže, která plnila obrannou i obytnou funkci. Dnes se v kapli pořádají svatební obřady.
V jižním křídle, pod věží, se dříve nacházely stáje a nad nimi obytné prostory, ze kterých se dalo přejít do věže. Do této části je bohužel vstup zakázán z bezpečnostních důvodů.
I když bych o hradu Okoři mohla povídat ještě dlouho, a to nejen o faktech, ale i o zajímavostech a legendách, myslím, že pro dnešek tuto "prohlídku hradu" ukončíme. To aby něco zbylo na chvíli, kdy se, doufám, pojedete na hrad podívat vlastníma očima - opravdu totiž stojí za to ho vidět.
A kdo ví, možná se tam potkáme.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama