Černo, černo a zase černo

24. prosince 2014 v 0:12 |  Próza
Nazdárek.
Ah, ty Vánoce. Máte už dárky? Já jsem je nakupovala předevčírem. Hodně lidí i dneska a včera - byla jsem zase na brigádě, a už jsme na konci neměly z čeho doplňovat zboží. A ty lidi? Ani neuměj pozdravit když odcházej. Strašný. (Samozřejmě neříkám že všichni, to vůbec ne).
No, nicméně, já nevím jak jinde, ale tady v Praze byla včera chvíli úplně černá obloha. Jako úplně. Ještě nikdy jsem tak černou oblohu neviděla. Bylo to nádherný. Jediný, co to kazilo, bylo světlo pouličních lamp, aut projíždějících kolem a taky to, co vycházelo z oken pokojů. Páni, úplně si dokážu představit že jsem někde v přírodě, kde nic nesvítí, zurčí tam potůček a houká sova. No, nebylo by to kouzelný? :D
Miluju černou barvu. Dokáže mě vnitřně úplně uklidnit. Většina lidí mě v tomto směru vůbec nedokáže pochopit. A jakou barvu máte rádi vy? Dám vám tam anketu. ;)
No, zkusím vám vymyslet nějakou kratší povídku na téma "černá"-i když nakonec ne úplně. Ale je hezká. Podle mě. :D
Arletka

Nekonečnost

Měla jsem pevně zavřené oči, ruce jsem si tiskla na spánky. Neuvěřitelně mě bolela hlava, v uších mi nepříjemně hučelo a po celém mém těle jsem cítila, jak mi v žilách tepe krev.
Když začala bolest postupně odeznívat, složila jsem ruce do klína a otevřela jsem oči. Zamrkala jsem-všude kolem mě bylo bílo. Naprosté, bezbřehé bílo. Pálilo do očí, bylo tak nepříjemné.
Ucítila jsem, jak mě něco zezadu objímá a ohnala jsem se po tom. Ztuhla jsem. Zamávala jsem si rukou před očima, abych se ujistila, že nemám halucinace. Zvedla jsem se a podívala se na své tělo. Zavrávorala jsem, bylo mi na omdlení, ale ustála jsem to. Mé tělo bylo neviditelné, splývalo s nekonečnem kolem mě. Otevřela jsem ústa, ale nevyšel z nich žádný zvuk. Nemohla jsem křičet.
Rozeběhla jsem se, naslepo jsem se slzami v očích utíkala přes tu neutuchající nekonečnost. Zapletly se mi nohy a já spadla na zem, otřásala jsem se jak jsem vzlykala. Když jsem vzhlédla, uviděla jsem v dálce jeden jediný černý bod. Z posledních sil jsem se zvedla a zamířila k němu. Prosím...prosím, já odtud chci odejít, chci se dostat pryč, kamkoli, prosím.
Černý bod se pomalu přibližoval, zvětšoval, dával mi naději. Když jsem došla až k němu, zjistila jsem, že je to ve skutečnosti květina. Byla celá černá, ze stonku rašily listy a měla jediný květ. Kolem ní se v jakýchsi pramíncích vznášela energie, taktéž černá.
Vztáhla jsem k ní ruku, a energie mi ji obmotala, pevně, ale jemně a celým mým tělem projel záchvěv tepla.
Trochu na pochybách jsem stáhla ruku nazpět. Energie mě pustila a znovu se volně rozprostřela kolem květiny. Pak se mi ale zase začalo ozývat to hučení v hlavě, a tak jsem květinu vzala mezi prsty a utrhla. V tu chvíli jí opadaly okvětní lístky a ze stonku trčícího z bíla se začalo valit víc a víc černa.Jak mě začalo obklopovat, hučení a bolest postupně odeznívaly, až vše utichlo a zbyla jsem jen já, ticho, klid a nekončící černo. Nebo snad...?
Odněkud ze tmy, skrytý a vyplašený se pomalu začal vynořovat hlas. Nejprve potichu, pak sílil a získával na jistotě. Postupně se k němu začínaly připojovat další a další hlasy, společně začaly tvořit jemnou, hebkou melodii. Ne, nebyla to melodie, byla to árie. Dokonalá, z nebes přicházející árie. I když byla už tak hlasitá, že bych z ní mohla ohluchnout, nebolelo to, byla příjemná. Něčí ruce mne začaly hladit, po celém mém těle, byly jich snad tisíce, něžně a zároveň s úctou mě laskaly, žehnaly mi.
Náhle se stáhly, hlasy odezněly, árie skončila. Zůstala jsem sama. Už jsem necítila přítomnost oněch andělských bytostí, byly pryč.
Začala jsem se třást po celém těle. Docházel mi kyslík, jako by ho někdo odsával pryč. Zbytečně jsem lapala po vzduchu, nebyl tam. Omdlela jsem.
Když jsem se probrala, cítila jsem, že je něco jinak. Posadila jsem se a otevřela jsem oči. Zalapala jsem po dechu-tohle přeci není možné!
Poprvé za mých šestnáct let jsem viděla a slyšela, a nebyl to sen.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama